Halloween - jak to skutečně vzniklo
31. října 2010 v 19:31 | Romík
Je zvláštní, jak všichni slaví, rádoby americký svátek, ale nikdo přesně nezná původ Halloweenu, i přes to, že má český původ.
Vyprávěl mi to můj děda, když jsem byl malý.
Můj děda bydlel jižně od Brna a po 1.světové válce se vedle něj, na pár let,
přistěhoval jakýsi podivín.
Děda se o souseda moc nezajímal, ale jednou se náhodou potkali
u piva, a ten podivín vyprávěl o svých zážitcích z cest, včetně vzniku
Halloweenu. Ten podivín se jmenovel Cimrman, tuším Jarek.
Tak ten divnej Jarek ,údajně, často cestovával, nejčastěji do Rakousk a
Němec (do vypuknutí 1.světové války), kde se, díky tehdy vyučované němčině,
perfektně dorozumněl.
Roku 1911 se Jára vypravil na dalekou cestu, za poznáním, až do Severní Ameriky.
Nejprve se různě dopravil do Francie, pak do Anglie a následně do Irska, odkud
se jako "černý pasažér" dostal do Nového Jorku, na zkušební plavbě na jakéhosi
zaoceánského parníku, který byl oficiálně zprovozněn následující rok, a na své
první plavbě se potopil.
Ten soused Jára dědovi vysvětlil své poznatky z této lodi, ale děda, jakožto
středoevropan, nerozumněl popisu nedostatků něčeho tak obrovského, jako je
zaoceánský parník.
Tak ten Jára přijel do Ameriky na podzim roku 1911, zrovna když byla sklizeň
úrody na zahradách a polích.
Při své cestě se ubytoval v malé vesnici (název už si děda nepamatoval)a k
večeři měli dýňový nákyp.
Jára si všiml, že pokrm se připravuje z dužiny a korpus vesničané kompostují.
Jára chtěl, jako odměnu za ubytování, američany pobavit - resp.jejich děti, tak
jednu dýni navrchu odřízl a opatrně vydlabal a zepředu vyřízl oči a smějící se
ústa. Do této dýně vložil petrolejku, která dýni tyto oči i ústa rozsvítila a
světlo vytvářelo na zdi zajímavý obrazec.
Při této prezentaci Jára vyprávěl američanům veselou historku ze své cesty do
Vídně. Základním problémem však bylo, že Jára se sice domluvil velice dobře česky
a německy, ale anglicky neuměl ani zbla.
Historku proto vyprávěl ve svém rodném jazyce - česky a německy, přičemž
primitivní američtí vesničané jeho vyprávění pouze přikyvovali.
Ale k jádru věci: Když Jára právě popisoval svůj příchod do Vídně, kdy na
začátku Vídně zakřičel "Hallo Wien" (Heló Vín), plácnouc přitom do svítící dýně,
američané vyjekli a hlasitě po něm opakovali, již dnešním, "Halloween,
halloween". Tímto bylo vyprávění historky ukončeno, a američané za celý večer už
nedělali nic jiného, než hlasitě pokřikovali "Halloween, halloween...".
A tímto si američané přisvojili járův pozdrav města, aniž by tušili, o co ve
skutečnosti šlo.
Teď už i VY všichni víte, kde je původ tohoto "zvyku", a proto jej i VY
předávejte svým potomkům!!, aby věděli o co jde, a neslavili něco, co je ve
skutečnosti výplod bujné (spíše podnapilé) fantazie nějakého primitivního
vesničana.
Pokud však chcete něco takového slavit, slavte to jako "Járovo vyprávění o
cestě do Vídně" !!
Věčná sláva Járovi, který se nakrátko po vyprávění odstěhoval neznámo kam.
Můj děda bydlel jižně od Brna a po 1.světové válce se vedle něj, na pár let,
přistěhoval jakýsi podivín.
Děda se o souseda moc nezajímal, ale jednou se náhodou potkali
u piva, a ten podivín vyprávěl o svých zážitcích z cest, včetně vzniku
Halloweenu. Ten podivín se jmenovel Cimrman, tuším Jarek.
Tak ten divnej Jarek ,údajně, často cestovával, nejčastěji do Rakousk a
Němec (do vypuknutí 1.světové války), kde se, díky tehdy vyučované němčině,
perfektně dorozumněl.
Roku 1911 se Jára vypravil na dalekou cestu, za poznáním, až do Severní Ameriky.
Nejprve se různě dopravil do Francie, pak do Anglie a následně do Irska, odkud
se jako "černý pasažér" dostal do Nového Jorku, na zkušební plavbě na jakéhosi
zaoceánského parníku, který byl oficiálně zprovozněn následující rok, a na své
první plavbě se potopil.
Ten soused Jára dědovi vysvětlil své poznatky z této lodi, ale děda, jakožto
středoevropan, nerozumněl popisu nedostatků něčeho tak obrovského, jako je
zaoceánský parník.
Tak ten Jára přijel do Ameriky na podzim roku 1911, zrovna když byla sklizeň
úrody na zahradách a polích.
Při své cestě se ubytoval v malé vesnici (název už si děda nepamatoval)a k
večeři měli dýňový nákyp.
Jára si všiml, že pokrm se připravuje z dužiny a korpus vesničané kompostují.
Jára chtěl, jako odměnu za ubytování, američany pobavit - resp.jejich děti, tak
jednu dýni navrchu odřízl a opatrně vydlabal a zepředu vyřízl oči a smějící se
ústa. Do této dýně vložil petrolejku, která dýni tyto oči i ústa rozsvítila a
světlo vytvářelo na zdi zajímavý obrazec.
Při této prezentaci Jára vyprávěl američanům veselou historku ze své cesty do
Vídně. Základním problémem však bylo, že Jára se sice domluvil velice dobře česky
a německy, ale anglicky neuměl ani zbla.
Historku proto vyprávěl ve svém rodném jazyce - česky a německy, přičemž
primitivní američtí vesničané jeho vyprávění pouze přikyvovali.
Ale k jádru věci: Když Jára právě popisoval svůj příchod do Vídně, kdy na
začátku Vídně zakřičel "Hallo Wien" (Heló Vín), plácnouc přitom do svítící dýně,
američané vyjekli a hlasitě po něm opakovali, již dnešním, "Halloween,
halloween". Tímto bylo vyprávění historky ukončeno, a američané za celý večer už
nedělali nic jiného, než hlasitě pokřikovali "Halloween, halloween...".
A tímto si američané přisvojili járův pozdrav města, aniž by tušili, o co ve
skutečnosti šlo.
Teď už i VY všichni víte, kde je původ tohoto "zvyku", a proto jej i VY
předávejte svým potomkům!!, aby věděli o co jde, a neslavili něco, co je ve
skutečnosti výplod bujné (spíše podnapilé) fantazie nějakého primitivního
vesničana.
Pokud však chcete něco takového slavit, slavte to jako "Járovo vyprávění o
cestě do Vídně" !!
Věčná sláva Járovi, který se nakrátko po vyprávění odstěhoval neznámo kam.
Pí s přesností na 5 bilionu míst
3. září 2010 v 21:45 | Romík
Včera (2.9.2010) mne na jednom serveru zaujal článek, že jakýsi jedinec, ze země vycházejícího slunce vypočítal "ludolfovo číslo" s přesností na 5 bilionů míst .
Sestrojil si na to PeCku za 350tis.Kč (v přepočtu, prý tam koruny neberou :) ), mašina to chroustala čtvrt roku a japonec usiluje o zápis do Guinessky.
Jako zajímavost pěkné, ale třešínkou na dortu byla diskuse k tomuto článku.
Jakýsi chlápek se vyjádřil takto:
1, Nevypočítal to počítač, nikoliv člověk (proč zápis do Guinessky?)
2, Na 3.řádku padesáté stránky má chybu! Je tam dvojka místo čtyřky .
3, K čemu to bude dobré ?
Bod č.3 je trefa do černého.
K čemu je natolik přesné číslo? Běžný konstruktér používá 3,14, a když už bude jó pedant, tak 3,14159 . Nemám představu, k jakému výpočtu by bylo zapotřebí takto přesného čísla, nemluvě o tom, v jakém programu by se to počítalo. Excelovská buňka spořádá maximálně k 200znakům (nejsem si jist) a pro běžného člověka stačí 2 desetinná místa, které naťuká do své kapesní kalkulačky s 8 místy. Když si budu potřebovat spočítat, jestli na zahrádce auta uvezu 20 trubek na plot, tak ta kalkulačka stačí a o přesnosti výpočtu vs.skutečnost, bych se hádal.
Holt je vidět, že se lidstvo nudí a vymýšlí takové hověziny, a tak říkám:
"Lidé jděte do ....... lesa, nadýchat se čerstvého vzduchu a pokochat se přírodou !"